Včera jsem mluvila s kamarádkou z Valmezu a nejen jí, ale vlastně každému musím s potěšením říkat, jak se mi v novém krásně bydlí, jak se mi všechno okolo líbí, Krnov jak je krásný, kolování po městě mě děsně baví (protože to není kopcovaté jako ve VM!), mám brigádu, která je super (dělám korektorku v místních novinách, kdo se tímhle může pochlubit, že?), prostě jsem plná optimismu a lásky a nápadů a energie, jakou jsem dřív neměla.
Přistěhovala jsem se tu, protože mě to několik let lákalo a volalo a určitě jsem udělala správnou věc. Chápu pojem zrcadel a sleduju je všude okolo a koumám jak správně reagovat.
Jen jednu věc nechápu, proč je část rodiny v baráku tak strašně zadlužená, jsou bez peněz, jsou negativní, jedovatí, pomlouvační a závidí druhému šušeň u nosu! Proč mě cesta zavedla zrovna k nim? Ano, taky mám půjčku v bance, splácím ji jak se dá, ale nedovolím si nezaplatit a být naprosto klidná, jako někteří. Jak mi bylo řečeno, půjčené penízky jsem si užila a je čas splácet. Jsem s tím smířená. Ale proč tedy musím denodenně koukat na tu zášť. A to je asi ten důvod dnešního smutku, když stojíte na chodbě a slyšíte šuškání svého jména a zavírání dveří od bytu, aby bylo možno pokračovat v dalším šušňovém závidění. Přitom u kávičky rozhazují úsměvy a na půjčování (a nevracení) věcí jsem taky dobrá.
Jak mi bylo kdysi řečeno - každý jedná jak umí. Někdo umí hledat chyby jen u druhých, někdo si pokládá otázku "jak se mám změnit, aby se mi tohle nedělo".
Už se nějakou dobu chystám "čarovat" a zřejmě to udělám dnes. Zapálím doma svíčky a pošlu všem negativcům v rodině lásku, sílu a pomocné anděly. Já anděly zatím neslyším, ale oni slyší mě, a proto je třeba na ně mluvit.
Uf, už teď je mi líp!
Asi je třeba nad tím tak moc nehloubat a hlavně si nevytvářet doměnky, jak říká Don Miguel Ruiz ve Čtyřech dohodách. Raději budu vzpomínat na to hezké, co mě tu potkalo, co jsem zažila, co mi kdo řekl - a nebylo toho málo. K tomu se podívám z okna do zahrady, zaposlouchám se do zpěvu ptáků a nebo mrknu na skříň, kde spí krásný nový andílek od Olinky Bzonkové, kterého mi před 14 dny osobně dovezla z Valmezu, a se kterou jsem prožila moc krásný den. Nějakým zvláštním znamením je pro mě penízek z roku 1895, který jsem ten den našla v trávě. No není to zajímavé?
Za chvilku si jdu přečít noviny, jak vtipně říkám své práci a pak pojedu na kole za další negativní členkou rodiny, ale už je mi líp a snad to aspoň trochu přenesu i na ni. Mohly bychom zajít k řece na nějaké kamínky a pak si nacpem břicha výbornýma utopencema, no a večer jdu čarovat.
Všechno zlé je pro něco dobré. I ta "společnost" v baráku mi něco ukazuje, snad brzo příjdu na to CO.
Přeji krásný den ♥
Žádné komentáře:
Okomentovat