Růženín

Když jsem něco hledala ve skříňce, vypadla na mě obálka se štítkem, který byl připojen k dárku - náramku z růženínu od Jiřinky. A protože vše má svůj důvod a všude jsou znamení, koukněte co se na ceduličce píše:

Růženín

L Á S K A

- Otevírá srdce lásce
- Obnovuje důvěru ve vztazích
- Léčí zraněné city
- Zvyšuje plodnost
- Hojí popáleniny a puchýře, vyhlazuje pleť

A tak se tímto krásným kamenem obklopím, ať je mi růžově :-)) Tito dva krasavci se mi povalují na okně a poličce, ale přisunu si je blíž k psacímu stolu a notebooku, protože prý i chrání zrak, když pracujete u počítače.

A ještě jsem si vlastně v kurzu drátkování vybrala k ozdobení taky růženín.

Pěkná náhodička, ne?

Smutno - dodatek

Tak návštěva u sestřenky proběhla v pohodě, poklidu, nebyla až tak moc negativní. Výlet k řece se sice nekonal, ale utopenci byli utopení a dostala jsem je s sebou.

Mě už je na dušičce dobře a jelikož jsem dnes doma, jdu něco uklidit a snad už konečně dodělám a dozdobím věnec na dveře, abych jej vyměnila za ten jarní. A možná dojde konečně na obrázek s vyšitým motýlem. No, mám toho v plánu spoustu a to je dobře. Hlavně něco dělat, tvořit a nesmutnit.

Krásný den ♥

Smutno

Ach jo, padlo na mě nějaké smutno a říkám si, vypíšu to světu. Často mě napadají řešení situací a nové nápady když se někomu vykecávám, tak si říkám, že to vykecám na papír - teda do blogu.
Včera jsem mluvila s kamarádkou z Valmezu a nejen jí, ale vlastně každému musím s potěšením říkat, jak se mi v novém krásně bydlí, jak se mi všechno okolo líbí, Krnov jak je krásný, kolování po městě mě děsně baví (protože to není kopcovaté jako ve VM!), mám brigádu, která je super (dělám korektorku v místních novinách, kdo se tímhle může pochlubit, že?), prostě jsem plná optimismu a lásky a nápadů a energie, jakou jsem dřív neměla.
Přistěhovala jsem se tu, protože mě to několik let lákalo a volalo a určitě jsem udělala správnou věc. Chápu pojem zrcadel a sleduju je všude okolo a koumám jak správně reagovat.
Jen jednu věc nechápu, proč je část rodiny v baráku tak strašně zadlužená, jsou bez peněz, jsou negativní, jedovatí, pomlouvační a závidí druhému šušeň u nosu! Proč mě cesta zavedla zrovna k nim? Ano, taky mám půjčku v bance, splácím ji jak se dá, ale nedovolím si nezaplatit a být naprosto klidná, jako někteří. Jak mi bylo řečeno, půjčené penízky jsem si užila a je čas splácet. Jsem s tím smířená. Ale proč tedy musím denodenně koukat na tu zášť. A to je asi ten důvod dnešního smutku, když stojíte na chodbě a slyšíte šuškání svého jména a zavírání dveří od bytu, aby bylo možno pokračovat v dalším šušňovém závidění. Přitom u kávičky rozhazují úsměvy a na půjčování (a nevracení) věcí jsem taky dobrá.
Jak mi bylo kdysi řečeno - každý jedná jak umí. Někdo umí hledat chyby jen u druhých, někdo si pokládá otázku "jak se mám změnit, aby se mi tohle nedělo".
Už se nějakou dobu chystám "čarovat" a zřejmě to udělám dnes. Zapálím doma svíčky a pošlu všem negativcům v rodině lásku, sílu a pomocné anděly. Já anděly zatím neslyším, ale oni slyší mě, a proto je třeba na ně mluvit.
Uf, už teď je mi líp!
Asi je třeba nad tím tak moc nehloubat a hlavně si nevytvářet doměnky, jak říká Don Miguel Ruiz ve Čtyřech dohodách. Raději budu vzpomínat na to hezké, co mě tu potkalo, co jsem zažila, co mi kdo řekl - a nebylo toho málo. K tomu se podívám z okna do zahrady, zaposlouchám se do zpěvu ptáků a nebo mrknu na skříň, kde spí krásný nový andílek od Olinky Bzonkové, kterého mi před 14 dny osobně dovezla z Valmezu, a se kterou jsem prožila moc krásný den. Nějakým zvláštním znamením je pro mě penízek z roku 1895, který jsem ten den našla v trávě. No není to zajímavé?
Za chvilku si jdu přečít noviny, jak vtipně říkám své práci a pak pojedu na kole za další negativní členkou rodiny, ale už je mi líp a snad to aspoň trochu přenesu i na ni. Mohly bychom zajít k řece na nějaké kamínky a pak si nacpem břicha výbornýma utopencema, no a večer jdu čarovat.
Všechno zlé je pro něco dobré. I ta "společnost" v baráku mi něco ukazuje, snad brzo příjdu na to CO.

Přeji krásný den ♥

Julie a Julia

Po dlouhé době jsem se pustila do žehlení a shlédnutí nějakého hezkého filmu na neděli (nemám telku, takže na filmy koukám jen občas). Protože mám ráda Meryl Streep, tak padla volba na Julii a Julii - film o vaření, kde jde o francouzskou kuchyni. I když má film nevalné recenze, kašlu na ně, mě se to opravdu moc líbilo a vřele doporučuji!

Film režisérky Nory Ephron se zabývá reálnými postavami a reálnými recepty. Ony jsou to vlastně dva filmy v jednom, protože hrdinky s podobnými křestními jmény rozděluje půl století. První je Julia Child a byla ženou amerického pracovníka ministerstva zahraničních věcí ve Francii. Prostředí inspirovalo energickou Juliu a přineslo jí nový smysl života. Její vášeň k jídlu se orientovala na francouzskou kuchyni. Stala se první Američankou, která vystudovala slavnou kuchařskou školu Cordon Bleu. Podílela se na slavné kuchařské knize Mastering the Art of French Cooking, kterou měly v šedesátých letech americké hospodyňky ve svých domovech možná častěji než bibli. Měla svůj vlastní televizní pořad, ve kterém svým typickým a nezaměnitelným způsobem učila ženy za oceánem, že vaření může být i umění, vykonávané s láskou.
Druhá žena, jejíž příběh snímek vypráví, je současnice jménem Julie Powell. Ta žije v New Yorku, má za sebou neúspěšné spisovatelské pokusy a pracuje v pozici, která vnitřní pohodu zrovna nepřináší (rekonstrukce míst, zasažených událostmi 11. září). Stejně jako kdysi Julia Child i ona hledá něco, čeho by se mohla chopit a co by dalo jejímu životu smysl. A nalézá to rovněž ve vaření, konkrétně v realizaci všech 524 receptů z knihy, na níž se její slavná předchůdkyně podílela. Chce je zvládnout během jednoho roku. Má k tomu podporu svého manžela Erica a internet. V době, kdy blogování ještě nebylo tak rozšířenou činností jako dnes (psal se rok 2002), píše o svém úsilí právě formou blogu… a dostává se jí pozornosti. Všechno pak shrnula v pamětech se stejným názvem jaký má tento film a ty se staly druhým zdrojem, z něhož se čerpalo.

Krásný příběh

Bylo půl deváté, pracovní dopoledne už v plném proudu, když dorazil postarší pán, osmdesátník, k odstranění stehů z prstu. Řekl, že spěchá, že má už na devět něco dalšího domluveno. Viděl jsem, jak je nervózní, a řekl mu, aby si sedl; věděl jsem, že se na něj sotva kdo podívá dřív než za hodinu. Díval se však pořád na hodinky, a já zrovna neměl pacienta, tak jsem se rozhodl, se na jeho ránu podívat. Zjistil jsem, že je dobře zhojena, tak jsem si promluvil s jedním lékařem a obstaral si vše potřebné k odstranění stehů a převázání rány. Zatím, co jsem byl takto zaměstnán, zeptal jsem se jej, spěchá-li snad tolik kvůli další návštěvě u jiného lékaře. Odvětil, že nikoliv, že potřebuje jít do sanatoria, aby posnídal se svou ženou. Tak jsem se zeptal na její zdraví. Řekl, že tam už nějakou dobu je a že má Alzheimera. A jak jsme tak povídali, otázal jsem se, vyvedlo-li by ji z rovnováhy, kdyby přišel trochu později. Opáčil, že jeho žena už dlouho neví, kdo je a jeho že už pět let nepoznává. To mne překvapilo a ptám se: A vy tam přesto docházíte každé ráno, i když ona neví, kdo jste? Usmál se, poklepal mi na ruku a pravil: Ona mne nepozná, ale já pořád vím, kdo je ona!
Musel jsem zadržet slzy, když odcházel. Na ruce jsem měl husí kůži a pomyslel jsem si: Tak takovou lásku bych chtěl v životě mít. Opravdová láska není tělesná ani romantická. Skutečná láska spočívá v přijímání všeho, co je, bylo, bude a nebude.
Nejšťastnější lidé nemusí zrovna mít to nejlepší ze všeho. Oni si udělají to nejlepší z toho, co mají. V životě nejde o to, jak přežít bouři, nýbrž jak tančit v dešti. Všichni stárneme; už zítra může dojít na vás. Užívejte si už nyní života naplno. Má omezenou dobu platnosti.

Fazolovo-rýžový salát

Dostala jsem chuť na fazole a napadl mě tento recept:

uvařené fazole dle chuti
uvařená rýže (ta co se nelepí je lepší)
kuřecí maso
mrkev
celer
kyselý okurek
cibule
pažitka
hořčice

Kuřecí maso, mrkev a celer osmahnout na pánvičce a dále vše smíchat dohromady, cvrnkla jsem tam trochu láku z okurek, lžíci hořčice, osolila a pro zdraví doplnila pampeliškovými listy. Myslela jsem, že tam dám i jogurt, ale nakonec je to dobré i bez něj.
Recept je možné obměňovat dle chuti a dle nabídky spíže a lednice :-)).
A než jsem dopsala tyto řádky, bylo snězeno.
Dobrou chuť!