Nemoce a souvislosti

V úterý mě pustili z nemocnice. Kážu vodu a piju víno - tak jedině mě napadá, jak kolem dokola trousím moudra a sama si přivodím nemoc jako blázen. Ale pozor na slova - vše má sílu! (Myslím slovo "blázen :-)) Myslela jsem si, že jsem v pohodě, vyrovnaná, milá, chytrá, přátelská, ale tam uvnitř mě to bylo zcela naopak (ovšem výsledek je dílo desítek let). Nejlépe to asi vyjádřím textem z knížky Zdeňky Jordánové SOUVISLOSTI (snad mi odpustí porušení autorských práv?) : dodatek k příběhu Kdo jsem?

"Naše tělo odráží naše myšlenky. Naše tělo je sídlem naší duše, a tudíž to, jak myslíme a jednáme, je zapsáno v našem těle. Můžeme o sobě číst podle stavu našeho těla. Ničíme-li sami sebe svými myšlenkami, ničíme tím i naše tělo.

Nic v našem životě není náhoda. Proto ani nic z toho, co se týká našeho těla, není náhoda. Myslíme-li již dlouhou dobu destruktivním způsobem, pak tělo naše myšlení zhmotní. Jsme nekonečně tvořiví, ale vzhledem k tomu, že tvorba je základní lidská vlastnost, pak "tvoříme, i když netvoříme". A protože nemůžeme netvořit, pak se naše tvorba mění v destrukci.

Naše tělo je dokonalý symbol. Naše nemoci jsou symbol, a proto i význam nemocí je symbolický. Nedovolte bolesti, aby řídila váš život. Pochopte ji a nemusíte ji mít...

Začněte s tím včas. A nejlépe hned teď. Respektujte, že se necítíte dobře, a zjistěte proč. Nemoc nikdy není příčinou vašich problémů, ale důsledkem. Nemoc je nemít moc ve svém životě.

Pochopte, že třeba rýma je důsledkem momentálního zmatku ve vašem životě, kdy nejste plně rozhodnuti, co vlastně chcete. Třeba vaše nohy mají problém, když nekráčíte tím správným směrem či nekráčíte vůbec, vaše ruce vám neslouží, pokud sloužíte druhým či případně nic netvoříte a pochybujete o sobě, vaše páteř vás bolí, když se srovnáváte s druhými lidmi a máte stále pocit, že to, co děláte, není dost dobré. Angínu možná máte, když jste neřekli něco důležitého, co jste chtěli říci, vaše nemocné ledviny symbolizují vaše nezvládnuté vztahy a vaše nemocné srdce se trápí nedostatkem lásky, neboť téměř výlučně ve svém životě neděláte to, co byste chtěli.

Roztroušená skleróza znamená, že jsem se "roztrousila" a nerozhoduji o svém vlastním světě. Vnější svět je pro mě vždy důležitější než já sama a znamená i konec vlády nad mým vlastním tělem.

Musím proto převzít zodpovědnost. Pochopit svou nemoc a nemusím ji mít. Změnit své způsoby. Nevím-li sama, musím najít někoho, kdo mi pomůže najít odpovědi. Najít svůj příběh. Uzdravit se! Ještě je čas!!"
.

Mám chuť dodat: "K tomu mi dopomáhej Bůh". Ale vše je jak má být. Dostala jsem se na konec jednoho životního cyklu, aby začal další. Jaký? To je na mě - jaký si ho udělám... ♥ :-))